Text a původ
Úvodní slova יִתְגַּדַּל וְיִתְקַדַּשׁ שְׁמֵהּ רַבָּא („ať je zveličeno a posvěceno Jeho velké jméno“) navazují na Ezechielův výrok o Božím zveličení a posvěcení.1,2
Odpověď obce אָמֵן יְהֵא שְׁמֵהּ רַבָּא מְבָרַךְ („Amen, ať je Jeho velké jméno požehnáno“) Talmud vysoce cení.3,4
Spojení kadiše se smutkem je doloženo ve středověké Evropě; přesný původ zvyku vyžaduje odbornou rekonstrukci.
Formy kadiše
Kadiš ve smutku
Za rodiče se kadiš v aškenázské praxi říká jedenáct měsíců (ne dvanáct), aby nevznikl dojem, že zesnulý potřeboval plný rok; dále při každém výročí úmrtí.6
Tradičně říkali kadiš synové. V reformních a konzervativních obcích jej běžně říkají i ženy; v ortodoxním prostředí se k tomu stanoviska liší a v řadě obcí je to dnes akceptováno.
Časté otázky
Proč kadiš nemluví o smrti?
Je to oslava Boha; jeho recitace pozůstalým vyjadřuje přijetí a víru i v okamžiku ztráty. Tak to vykládá tradice, nikoli text sám.⁂ K ověření
Co když není minjan?
Pak se kadiš neříká; lze studovat nebo se modlit jiným způsobem, případně požádat jiného člověka, aby kadiš řekl v minjanu.




