Kašrut o Pesachu

Tóra přikazuje jíst sedm dní nekvašený chléb a zakazuje během nich jíst cokoli kvašeného; za porušení stanoví trest karet. Zároveň zakazuje, aby se kvas v domě vůbec nacházel.¹

Z veršů „nebude u tebe vidět kvašené“ a „kvas se nenajde ve vašich domech“ odvozuje tradice dva zákazy vlastnictví: bal jeraje (בַּל יֵרָאֶה) a bal jimace (בַּל יִמָּצֵא). Chamec je tedy zakázáno o Pesachu jíst, mít z něj užitek i ho vlastnit.^2,3

Chamec, který byl během Pesachu ve vlastnictví Žida, zůstává podle Mišny zakázán k užitku i po svátku (chamec še-avar alav ha-Pesach). Proto mnozí po Pesachu kupují výrobky z obilí jen v obchodech, o nichž vědí, že chamec prodaly nebo jsou v nežidovském vlastnictví.⁴

Zákaz chamce o Pesachu je přísnější než běžná pravidla kašrutu: podle kodexů se na něj nevztahuje rušení v šedesátinásobku (bitul be-šiším, viz Košer kuchyně), takže i nepatrná příměs činí pokrm zakázaným.⁵

Podle Mišny lze povinnost jíst macu splnit jen z pěti druhů obilí: pšenice, ječmene, špaldy, žita (šifon) a ovsa (šibolet šual); identifikace posledních dvou je v moderní době předmětem diskuse. Chamcem se stávají jen tyto obiloviny, pokud po smíchání s vodou nechají vykynout.⁶

Maca (מַצָּה) je proto těsto z mouky a vody, které se upeče dříve, než může kynout; podle zavedené praxe celý proces od smíchání do vložení do pece netrvá déle než asi 18 minut.⁷

Vedle ručně pečené kulaté macy šmura se dnes běžně používá strojově vyráběná čtvercová maca. Některé chasidské a ortodoxní komunity dávají pro seder přednost maci ručně pečené.

Bdikat chamec (בְּדִיקַת חָמֵץ): večer před 14. nisanem se dům prohledává při světle svíčky. Následuje aramejská formule kol chamira, kterou se ruší veškerý chamec, o němž majitel neví. Podle Talmudu by zrušení samo stačilo z hlediska Tóry, hledání a spálení jsou ustanovení rabínů.^{10,11,12,13,14}

Bi’ur chamec (בִּעוּר חָמֵץ): dopoledne 14. nisanu, do stanovené hodiny, se nalezený chamec spálí a zrušení se zopakuje. Od té chvíle se chamec nejí ani nevlastní. Praktický postup úklidu a sederu popisuje heslo Pesach.¹⁵

Prodej chamce (mechirat chamec, מְכִירַת חָמֵץ): zásoby, které nelze spotřebovat (např. alkohol z obilí, mouka, otevřené balení), lze před svátkem právně prodat nežidovi a po Pesachu zpět odkoupit. V praxi se prodej svěřuje rabínovi jako zmocněnci; chamec se uloží do uzavřené a označené skříňky. Kodexy prodej uznávají, je-li skutečný.¹⁶

Konzervativní/masortí rabíni prodej chamce obvykle také zprostředkovávají; v reformních komunitách je to vzácnější a důraz se klade spíše na symbolické odstranění chamce z domácnosti.

Protože nádobí během roku vstřebává chamec, tradiční domácnosti mají na Pesach zvláštní sady nádobí – opět masitou a mléčnou –, které se po zbytek roku uchovávají zvlášť. Kdo je nemá, může část nádobí pro Pesach kašerovat; obecné principy (hagala, libun, materiály) popisuje Košer kuchyně.

Kašerovat se má podle kodexů před časem, kdy se chamec stává zakázaným (dopoledne 14. nisanu); v mnoha obcích se před Pesachem pořádá společné kašerování nádobí (hagala) pod dohledem rabína.¹⁹

Běžný certifikát kašrutu nestačí: potraviny pro Pesach nesou zvláštní označení košer le-Pesach (hebr. כָּשֵׁר לְפֶסַח), které zaručuje, že výrobek ani výrobní linka nepřišly do styku s chamcem. Certifikát často uvádí i to, zda výrobek obsahuje kitnijot. Obecně o značení viz Certifikace a hechšer.

Některé výrobky (např. čerstvé ovoce a zelenina, některé čisté suroviny) podle mnoha autorit certifikaci nevyžadují; seznamy každoročně vydávají rabinátní a certifikační organizace. Léky a kosmetika jsou samostatná otázka, kterou se doporučuje konzultovat s rabínem a lékařem; lék nikdy nevysazovat svévolně.